Photo Lumír

Na jaře letošního roku jsem přijal nabídku od fotografa a cestovatele Petra Bambouska ( www.sulasula.com )k návštěvě Irska za účelem fotografování ptactva. Obtěžkáni nezbytnou fotografickou technikou jsme tedy v červnu nabrali směr Dublin, kde nás na letišti přivítal další člen výpravy Juraj Macko ( www.photo-base.biz  ) . V kompletní sestavě jme vyrazili k vytouženému cíli s očekáváním mnoha fotografických příležitostí. Vybraná lokalita všechna očekávání daleko překonala, a to nejen nespočtem fotografických příležitostí, ale také množstvím nepopsatelných zážitků doprovázených emocemi při pozorování života v ptačích koloniích.
 V tomto článku bych rád přiblížil pět druhů ptáků, kteří se v této oblasti vyskytují a které se mi podařilo také vyfotografovat.
 Jako první by vzhledem k oblíbenosti neměl být nikdo jiný než papuchalk ploskozobý či severní nebo také někdy nazývaný jako arktický ( Fratercula arctica ) .

V žádném případě si tohoto ptáčka díky jeho trojúhelníkového, modrošedě, oranžově, žlutě a červeně zbarveného zobáku a zavalitému tělíčku nelze splést s žádným jiným druhem. Ne nadarmo je často přezdíván mořským papouškem.

Na první pohled působí papuchalk dosti neohrabaným dojmem, což je patrné hlavně při jeho komické kolébavé chůzi na souši. Na moři je naopak velmi rychlý. I když to není žádný extra letec, pod hladinou je velmi obratný. Za potravou se dokáže potopit až do hloubky 20 metrů, přičemž pod vodou vesluje křídly.

V období hnízdění jsou hlavní potravou papuchalků především malé rybky, tzv. smačky písečné, pro které musí díky komerčnímu rybolovu člověkem a proměnlivým teplotám v moři v důsledku klimatických změn zalétat někdy až 100 km od hnízda.

Do hluboké nory vyhrabané v měkké půdě nebo do štěrbiny ve skále snáší jediné vejce, na kterém se oba rodiče při zahřívání střídají.

Papuchalk ploskozobý patří mezi zranitelný druh a v posledních letech se úspěšnost vyhnízdění těchto ptáků snižuje. Přispívá k tomu i ta skutečnost, že v některých oblastech je při nalétávání k hnízdním norám loven člověkem do sítí za účelem potravy.

.................................................................................................................

  
  Na druhém místě bych se rád zmínil o opeřenci, který mi asi nejvíce přirostl k srdci a patří z mého hlediska mezi zmíněnými v tomto článku za nejzajímavější. Na rozdíl od papuchalka se jedná o velkého ptáka s mohutným rozpětím křídel až 180 cm.

Je to terej bílý ( Sula bassana ) . Terejové hnízdí na okrajích útesů na skalních římsách poměrně těsně vedle sebe a tvoří tak velmi početné kolonie.

Tvar těla jim umožňuje úspěšný lov na otevřeném moři.Střemhlav se řítí z výšky 10-40 metrů na vodní hladinu, kterou pronikají jako torpéda až do hloubky 15 m za kořistí, jenž tvoří ryby až do velikosti 30 cm. Vzdušné vaky na krku a hrudi tlumí silné nárazy při průniku vodou. Sbírá také menší rybky z vodní hladiny přímo za letu.

Terejové tvoří páry nezřídka na několik let a často budují  hnízda na stejných místech. Hnízdo staví společnými silami z vodních rostlin a snáší do něj jedno, vyjímečně dvě vejce, které zahřívají silně prokrvenými blánami na nohách.

Terejové jsou velmi společenští ptáci. Krásné okamžiky lze spatřit při pozorování v průběhu stavění hnízd a jejich svatebních tanců.

...................................................................................................................
 Další druh, kterého si nelze nevšimnout je alkoun úzkozobý ( Uria aalge ) .

Také tento pták hnízdí v početných koloniích na římsách útesů. Živí se převážně rybami až do velikosti 20 cm pro které se dokáže potopit do úctyhodné hloubky až 50 metrů. Alkouni snášejí jedno vejce přímo na holou skálu bez podestýlky. Vejce má hruškovitý tvar, aby se při pohybu kutálelo do kruhu a nespadlo z útesu do moře. Jsou to také velmi společenští ptáci a často je možné pozorovat, jak se zdržuje několik alkounů v těsné blízkosti hnízda a chrání mláďata před vetřelci.

...................................................................................................................

 Do stejné čeledi, kam patří alkouni patří také alka malá ( Alca torda ) .

 Neutváří samostatné kolonie, ale promíchávají se do velkých kolonií alkounů. Snáší jedno vejce na chráněných římsách nebo do dutin skal. Stejně jako alkouni se potápí hluboko pod hladinu pro ryby a různé bezobratlé. Při lovu pod vodou používají podobně jako papuchalkové k veslování křídla.

 Narozdíl od úzkého špičatého zobáku alkounů mají alky malé zobák tlustý a sploštělý s bílými linkami, kde jedna končí až u okraje oka.

...................................................................................................................
 Posledním v pořadí je kormorán chocholatý ( Phalacrocorax aristotelis ) .

 Velký štíhlý černý pták s nazelenalým leskem peří je příbuzným kormorána velkého. V průběhu roku žije více samotářsky a v období hnízdění vytváří řídké kolonie. Narozdíl od kormorána velkého hnízdí pouze na útesech a loví výhradně ve slaných vodách. Létá rychle a nízko nad vodou. Hnízda si staví na skalních římsách, v jeskyňkách nebo mezi balvany. Obvykle snáší 3-4 vejce.

Často je vidět stojícího kormorána s doširoka roztaženými křídly. Tento postoj mu údajně napomáhá k trávení potravy a také k rychlejšímu osušování peří, které není tak odolné proti vodě.

Své hnízdo si srdnatě brání proti vetřelcům hrdelním skřehotavým zvukem. Živí se rybami a v oblastech výskytu vytváří na moři velká hejna, ve kterých společně loví.

...................................................................................................................
 O dalších obyvatelích severu patřících do ptačí říše snad zase někdy příště.    

 galerie obrázků