Několik postřehů z brazilského Pantanalu.
Oblast brazilského Pantanalu byla v mém hledáčku zájmu již delší dobu. Kdo z milovníků živé přírody a obzvláště ptactva by si nepřál navštívit místo, které se právem může řadit k oblastem s největší biodiverzitou na světě.
Proto jsem nemohl odmítnout nabídku fotografa a cestovatele Michala Jirouše, který cestu organizoval. Následovala nezbytná příprava výzbroje a výstroje a nedočkavé čekání na den zahájení výpravy. V den odjezdu s 18ti kg fototechniky v batohu a po všech možných kapsách jsem vyrazil robotickou chůzí s ostatními účastníky směrem k odbavení. Nad moje očekávání bylo vše bez komplikací a i cesta, která trvala bezmála 35 hodin proběhla hladce. Dokonce i posledních téměř 8 hodin offroad jízdy v rozbahněném terénu, kdy často i světla našeho vysokého terénního Landroveru mizela pod vodní hladinou byly vcelku dobrodružným zážitkem.
Do cíle jsme dorazili ve večerních hodinách, kde nás vřele přivítali majitelé místního ranče Barranco Alto, Lukas a Marína. Ubytovali jsme se ve vkusně zařízených pokojích s klimatizací a malými žabičkami v koupelně, které žily v toaletních mísách. Někteří účastníci výpravy měli jako bonus na pokoji i žábu o velikosti dlaně, která uměla bravurně skákat i ze stěny na stěnu a byla to opravdová krasavice. Ondra - www.zarubafoto.cz , který s takovou žábou bydlel na pokoji sám, odmítal přiznat v jakou krasavici se žába v nočních hodinách proměňuje. V co se však proměnily následující dny v Pantanalu asi nemusím příliš přibližovat. Po prvních dvou dnech chaotického mačkání spouště fotoaparátu proti všemu živému okolo sebe jsem se musel ukáznit a vytvořit si systematiský plán a musím uznat, že to nebylo jednoduché.
Na výběr bylo auto, kterým nás zkušení průvodci vozili za zvířaty k lagunám a do okolí bažin a mokřin nebo loďka jejíž pomocí se bylo možné přiblížit k zvířatům na řece a v její bezprostřední blízkosti, případně vyrazit pěšky třeba za papoušky.
Příležitostí bylo opravdu mnoho, a tak záleželo jen na vlastním rozhodnutí. Už jen v bezprostředním okolí našeho sídla se dalo fotit od rána do večerních hodin. U řeky kajmany, volavky, ledňáčky a jiné vodní ptactvo. Na louce kapibary, čápa Jabiru, kondory havranovité nebo pštrosy Nandu a občas se pasoucí ary hyacintové a tu a tam procházejícího psa Maykonga. Nad hlavou i na zemi byla stálá přítomnost karančat a u krmítek a v bezprostřední blízkosti množství různobarevných menších i větších ptáků. Jen asi sto metrů daleko hnízdící sýčci králičí. O kousek dál bylo možné pozorovat na velkém hnízdě čápa Jabiru a v okolí množství papoušků Ara.
Okolo jídelny poletoval kolibřík zlatý a v zahradním kompostu se zabydlel pásovec čtyřpásý. Jednoho večera se připlazil na terasu i velmi jedovatý had křovináč, ale ten musel být Lukasem nemilosrdně vykázán, bohužel po kouskách.
Fotografování jen částečně stěžovalo vrtkavé počasí. Prudce pálící slunce střídaly vyjímečně chladné dny, občasné deště a zatažená obloha tvořící tzv. digitální tmu, která nutila zvyšovat ISO a snižovat clonová čísla. Tuto nevýhodu ovšem vyvažovalo perfektní stopařské umění Lukase, který nás často dovedl k mravenečníkům, tapírům a dokonce jsme měli možnost spatřit i plachou pumu.
Také místní cowboy Fernando nám pomohl k dobrým záběrům svými zkušenostmi a uměním citlivého přibližování pomocí loďky do blízkosti zvířat.
Každým dnem jsem se těšil na nově vznikající fotografie a zážitky s tím spojené. Neodrazovalo mě ani každodenní brzké vstávání a ani často dotěrní komáři, kterým se v bažinách opravdu dařilo. Zážitky při fotografování a pozorování zvířat ve spojení s lidmi se stejným zájmem byl pobyt v brazilském Pantanalu velmi příjemný. Pantanal je místem, které mohu každému milovníkovi přírody doporučit.
Při překrásných západech slunce se budete těšit na stejně krásné východy, jenž startují atmosféru všudypřítomného tepajícího koloběhu života, který neodmyslitelně patří právě k brazilskému Pantanalu, jednomu z mála takových míst na naší planetě.
Komentáře