Přátelské setkání fotografů na Vysočině.
Plánované přátelské setkání fotografů na Vysočině se nám dle očekávání vydařilo. Sešla se skvělá parta lidí, počasí nám vskutku přálo a zvířátka radostně spolupracovala. V pátek navečer jsme si řekli pár zajímavostí o technikách aranžovaného fotografování zvířat a naplánovali focení na příští den.
Až v půl jedné ráno jsme usoudili, že by bylo vhodné se na ten následující fotografický den jít konečně trochu vyspat. Brzy ráno jsme si vyzvedli balíček se snídaní a vyrazili do příjemného prostředí s vodní hladinou jednoho z místních rybníků. Zde se podle plánu za asistence obětavého sokolníka Honzy napařovala před objektivy volavka popelavá. Díky teplejšímu počasí se ranní mlhy nekonaly, ale i tak vznikaly zajímavé fotografie.
Foto - Pavel Kadeřábek
Hned potom jsme na druhé straně rybníka přemlouvali majestátního orla mořského k nějakým leteckým variacím, ale tomu se zalíbila místní borovice tak moc, že se na ní téměř při každém vypuštění hned usadil a když se měl vrátit na sokolnickou rukavici, tak dělal drahoty.
Nu což, řekli jsme si a dohodli se, že mu dáme šanci někde jinde. Honza tedy vyndal osvědčeného Harise a to byl potom cvrkot. Káně létalo s přesností švýcarských hodinek na každý povel. Tento dravec byl poslušný jako cvičený pejsek, a tak i závěrky fotoaparátů cvakaly jako o závod.
Když už měli všichni harise ze všech možných úhlů, přesunuli jsme se na dobrou mňamku a poté vyrazili k jinému rybníku na okraji lesa. Tam jsme využili přítomnosti místních kachen s možností fotografování u vodního přepadu přímo od hladiny. Honza díky zásobám pečiva zkušeně dirigoval pohyb kachen a my jsme si užívali mnoha akčních příležitostí pro vytvoření líbivých obrázků.
Při pohledu na nás bychom si asi nezadali s hrajícími si dětmi na pískovišti. O kousek dál nám Honza připravil pro fotografování ježky, takže - další děti na pískovišti.
Následoval výr velký, který skvěle spolupracoval a bravurně létal v lese mezi stromy.
Na rybníku dostal ještě jednu šanci mořský orel, který tentokrát ochotně zalétal.
Díky velikému úspěchu s kachnami jsme ještě posbírali zbytky pečiva od snídaně a rozjelo se další kolo kachního fotomaratonu. Když došlo pečivo, vyrazli jsme vyhledat nějaké zajímavé místo pro sovu pálenou. Nakonec se pálenka fotografovala ve vysoké trávě převážně v protisvětle a také na louce v kytičkách, kde se vytvořilo pár pěkných kýčovek.
Na cestě zpátky se ještě podařilo několik pěkných fotek volavky v protisvětle zapadajícího slunce a tím byl den u konce.
Večer jsme potom probrali pár základních technik zpracovávání fotografií a kdo měl zájem, mohl si i nějaký obrázek vytisknout. Po půlnoci jsme se odebrali k odpočinku, abychom si mohli brzy zrána užít fotografování čápa bílého, tentokrát v očekávané mlze.
Když se mlha rozplynula, odjeli jsme k řece, kde za sebou Honza vodil divočáka vodou. Myslím, že si to divočák Qvido užíval minimálně stejně dobře, jako my.
Neděle byla až příliš slunečná, a tak nás ostré světlo vyhnalo již před jedenáctou hodinou k obědu, kde jsme ještě poklábosili a potom se s dobrým pocitem příjemně stráveného víkendu postupně rozjeli k domovům.
Komentáře