Výroba papíru představuje hned po hutnictví, energetice a chemickém průmyslu největší zátěž pro životní prostředí. Papírenský průmysl se podílí na celosvětovém odlesňování, znečišťuje vodu, půdu a vzduch a způsobuje ztrátu druhové rozmanitosti. Používáním chlóru k bělení papíru se uvolňují dioxiny. Tyto vysoce nebezpečné látky jsou výrazně karcinogenní, snižují plodnost a způsobují genetické poruchy. Nevytrácejí se z přírody, spíše se hromadí v živých organismech.

 Recyklace je proti výrobě papíru ze surového dřeva ekonomicky výhodná a šetří životní prostředí. K výrobě jedné tuny přírodního papíru je potřeba 240 000 litrů vody, 4 700 kilowatthodin energie a sedmnáct vzrostlých stromů. Proces výroby stejného množství recyklovaného papíru ze sběru si žádá jen 180 litrů vody, 2 750 kilowatthodin energie a nejsou k tomu potřeba žádné stromy. Od roku 1980 stoupla spotřeba papíru téměř o 100 %. Česká republika se řadí mezi méně pokrokové státy, které znovu využívají jen asi 40 % použitého papíru. A co se stane s těmi zbylými 60 % ? Většinou končí na skládkách, kde pomalu plesnivějí, nebo ve spalovnách, jejichž provoz znečišťuje ovzduší nebezpečnými plyny.